Textové pole: JIN-JANG

Jan Janout

Jin a jang jsou pojmy, jež provázejí čínské myšlení už celá tisíciletí. Jsou skutečně tak univerzální, jak univerzální je zákonitost, kterou postihují a vyjadřují. 
Jsou v dílech filozofických, historických, lékařských, věšteckých - vždy se stejným základním smyslem a významem. Spolu s jin-jangem je v čínské kultuře odedávna přítomna nauka taoismu, jejíž charakteristickým symbolem je právě pojem jin-jang. 
Tao je chápáno jako prvopočátek veškerenství, jenž však neleží v minulosti, nýbrž je to věčný, stálý, všudypřítomný, avšak přitom nezaregistrovatelný potenciál tvoření. Slovo "Tao" původně znamená "Cesta", Lao-c' (zakladatel taoismu), jak vysvětluje v Tao-te-ťingu (základní dílo taoismu), jej sám použil jaksi z nedostatku vhodnějších výrazů, z nemožnosti přiléhavě pojmenovat ono mysteriózní Cosi. Tím, že ho nazývá Cestou, chce asi evokovat představu nekonečné poutě, jíž se vše - řízené záhadným principem Cesty - ubírá v nedohledných prostorách vesmíru. Vše je sice Tao, avšak našim smyslům je přístupná pouze jeho relativní po­doba, zatímco ta jeho pravá, absolutní podoba nám zůstává utajena. 

Citace:Tao rodí jedno, jedno rodí dvoje, dvoje rodí troje a troje rodí všechny myriády věcí. Všechny věci v sobě nesou jin a objímají jang, (jin a jang) v čchi se snoubí do harmonického celku.“
Výklad: jedno znamená čchi, v tomto případě nazývanou i jüan-čchi (prvopočáteční čchi) anebo čen-čchi (pravá čchi), a dvoje představují jin a jang. Troje je pak obyčejně vysvětlováno jako nebesa, země a člověk. Je Tao - nevydělená všeobjímající prázdnota;v ní se rodí prvotní podoba bytí - prvopočáteční jednolitá a beztvará prasubstance čchi; čchi v sobě obsahuje dva praprvky, anebo lépe řečeno dvě své opačně pólované složky - jin-jang; vzájemnou součinností jin-jangu se rodí všechno ostatní. To je součástí také čínské kosmologie.
 
Pochopení odlišností mezi naším současným a starověkým čínským (a nejenom čínským) chápáním věcí:

My na Západě se nacházíme na kterémsi místě v toku života; plujeme s ním, necháváme se jím unášet. Díváme se kolem sebe a vidíme bezpočetná množství věcí. Vypadají, že jsou hotové, rozrůzněné, oddělené, žijící svůj samostatný a svébytný život. Chceme se v nich vyznat, shrnujeme je tedy podle postihnutelných vlastností do ostrůvků a tam je dále třídíme a třídíme - do skupin, podskupin, skupinek. Hledáme jejich entitu a místo toho nacházíme tisíce zákonitostí a zákonů. Je složité se v tom vyznat.

Ne tak staří Číňané. Ti hledali pramen proti proudu. Brodili se vzhůru řekou života tak dlouho, až se dostali k jejímu zdroji. A cestou viděli, jak se nesčetná množství zdánlivě rozrůzněných věcí stále více zjednodušují a jak ztrácejí své pevné tvary, až se na­konec rozplynou do jednolité a beztvaré substance, ustavičně oživované jenom pohybem jejích vzájemně protikladných dvou kvalit. Všechno bytí je čchi, všechno je jin-jang. Tak vypadá počátek. A na doplnění celého mysteria, tento počátek vlastně vyvěrá z "ničeho", z prázdnoty Tao. Co se děje pak dále, ve směru proudu, jsou jenom různé proměny a podoby počáteční substance vytvářené hrou těchto dvou jejích složek. Jednoduché je kořenem složitého.

Vlastnosti jin-jangu: 
Pnutí mezi jin a jangem je hybným momentem všeho dění. Pnutí vyplývá z toho, že jin a jang mají úplně opačné vlastnosti, ale přitom je od sebe není možno oddělit, neboť v jednom je obsažený i zárodek druhého (viz. níže čínská monáda - “oči těch dvou ryb – černé oko uvnitř bílé ryby a naopak). 
Takovýto stav vyvolává paradoxní situaci, když obě síly bezděčně působí proti sobě, ale současně jsou nuceny usilovat o dosažení rovnováhy; povaha je žene k likvidaci svého protějšku, resp. odtržení se od něho, avšak vzájemná spjatost s ním je nutí ke kompromisu. Výsledkem je jakási labilní rovnováha, v jejímž rámci však jsou ustavičné výkyvy a střídání protikladů. Tato základní charakteristika činnosti jin-jangu se promítá do všech forem existence a způsobuje cykličnost jejich projevů: je den a noc, léto a zima, život a smrt, nahoře a dole, vlevo a vpravo, atd. 
Při tomto dělení ovšem nesmíme zapomínat na jednotnou povahu věcí - že nejsou věci čistě jinové ani ryze jangové, nýbrž že jsou jenom více jinového nebo více jangového charakteru. Proto budeme-li o něčem mluvit, že je jin nebo jang, musíme vždy pama­tovat na relativnost takovéto klasifikace, aby nám neunikala podstata. Oheň je například typicky jangový, ale je v něm obsažena i jin (hmota paliva, jež hoří) - proto nakonec též každý oheň vyhasne. Udržování rovnováhy vede k prodlužování té které formy existence - toto pravidlo je zvlášť důležité v případě lidské formy existence, chceme-li si ji co nejdéle a v co nejlepším stavu udržet . Být v souladu s jin-jangem znamená život, porušovat jej znamená záhubu. Protivit se žití podle něho a konat proti jeho zákonům se nazývá vnitřním zahrazovaním (blokování).„
"Jin-jangové proměny čtyř ročních období jsou počátkem i koncem všech věcí a jsou podstatou života i smrti. Proto porušovat je znamená škodit sám sobě, žít v souladu s nimi znamená zabránit vzniku těžkých onemocnění. 

Toto se nazývá pochopením správné cesty, pochopením Tao. 

„Mudřec po ní kráčí, hloupí lidé se k ní otáčejí zády.“ 

Jestliže se tedy udrží správná rovnováha, převažování vede k harmonickému střídání protikladů. Příklad na obrázku – harmonie noc-den.

Obrazec, který znázorňuje jin-jang se nazývá „Diagram tchaj-ťi (taiči)“ (také se mu někdy říká „čínská monáda“)





Vlastnosti jin-jangu-shrnutí:
Dvě složky čchi - jin a jang - jsou v ustavičném pohybu a vytvářejí nekonečné podoby existence. Kdybychom zkoumali jejich specifika, budeme odhalovat bezpočet nových a nových detailů. Z hlediska podstaty se však vše řídí tímto jednotným zákonem a je determinováno čtyřmi vlastnostmi interakce mezi jin a jangem - protikladností, spojitostí, převažováním a přeměnou ve svůj protějšek.

HARMONIE JIN-JANG
Symbol je ve všech ohledech dokonale vyvážený. Tento dokonalý znak symbolizuje protikladné, vzájemně se doplňující aspekty jin-jang. Jin nastupuje v okamžiku, kdy je jang ve svém maximu a opačně.
„Vlnovka“ mezi jin a jangem představuje klid a plynulost přechodu mezi nimi. Klid, plynulost a nepřetržitost jsou také vlastnosti , které má pohyb v taiči.

Jin-Jang v Tchaj-ťi čchüan (Taiči):
V mnoha ohledech je tchaj-ťi čchüan zcela založené na principu jin-jang. Kde je pouze jin a žádný jang nebo naopak, tam se nejedná o tchaj-ťi čchüan.
Jin a jang samy o sobě nejsou ani silami, ani prvky; jedná se o symboly, které mohou mít v různých souvislostech různé významy.

Některé příklady:
 
Studenti tchaj-ťi čchüan také obvykle provádějí pohyby pomalu, neboť je jednodušší rozvíjet tok vnitřní energie – mysl je klidná a má čas sledovat a řídit pohyb a tím také lépe vést čchi. Když se však tímto cvičením dostanou na vyšší úroveň, jejich pohyby se mohou (a měly by) stát rychlými a energickými a dokončit tak harmonický cyklus jin (pomalé a jemné) a jang (rychlé a energické).

Více zatížená noha je jang, méně zatížená je jin.

Síly na páteři – zvedání hlavy – jang - síla nahoru, relaxace – jin -  síla působící dolů.

Žák pouze provádí pohyby tchaj-ťi při cvičení rutinní sestavy, bez toho, že by určitý čas a úsilí věnoval také klidu v tchaj-ťi čchüan, to znamená i cvičení  pozic (postojů)-Zhan Zhuang nebo meditace vsedě (nejtanová meditace – Malý nebeský okruh), je nepravděpodobné, že by dosáhl těch nejlepších výsledků, neboť jeho praxe je neúplná – nekoná podle harmonie jin-jangu.

Adept se věnuje jen cvičení a nezabývá se studiem Tchaj-ťi čchüan (knihy, videa, klasické texty...) a nebo naopak- nekoná podle harmonie jin-jangu.

Pokud jim praktikování tchaj-ťi čchüan dalo dobrou kondici a zdravé tělo, jejich mysl ale zůstává i nadále otupělá, pak to znamená, že jejich praxe je nedokonalá.Není harmonie jin-jangu. 

Podobně je tomu i případě, kdy cvičí velmi dovedně tchaj-ťi čchüan, avšak v práci a zábavě (tedy v běžném životě) zůstávají těžkopádní. Znamená to, že nedokáží naplnit princip jin-jang v oblasti vědomostí a jejich používání.

Textové pole: souboj ptáka a hadaTextové pole:  MOTTO:   „TAIČI JE DOBRÉ“

diagram taiji
Textové pole:   ÚVOD  A  AKTUALITY    CVIČENÍ    SETKÁNÍ    TEXTY  A ČLÁNKY    UČITELÉ    O SOBĚ    KONTAKT   ČASTÉ OTÁZKY     ODKAZY